Otec a syn

Narození syna je pro muže asi ten největší dar, který může v životě dostat a vytvořit. Zároveň je to pro něho možná i ta největší životní zkouška. Vyžaduje od něho ohromnou trpělivost a uvědomělost a současně vlastní růst, aby překonal mnoho negativních vzorců v postoji svých mužských předků k synům, včetně jeho otce, tedy dědy syna.

Pokud otec neuznal svého otce, pak vždy se synem bojuje a to je destrukce pro oba.

(Když otec neuzná svého otce, tedy dědu syn, pak často ani nemůže mít syna anebo jej má a ten je slabý a nechce mít děti a rodinu!)

Otec vždy musí svého syna podporovat, stát při něm i v těch nejtěžších chvílích, NASLOUCHAT mu, VIDĚT ho, VNÍMAT a nikdy, nikdy ho NESMÍ KRITIZOVAT a vůbec ne shazovat! Což vyžaduje po muži obrovskou dávku trpělivosti a neustálý rozvoj své sebereflexe.

Co syn potřebuje od otce?

Uznání! Uznání, že je dobrý takový, jaký je. A svolení, aby se vyvíjel podle sebe, jak to chce syn sám! Tím mu předává pocit svobody i zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Svobodu dělat věci po svém, rozvíjet to své.

Podporu v tom, co syna zajímá. Ne projektovat na něho své nenaplněné ambice.

Potřebuje od něj vedení jak v práci, tak v přírodě. Mít trpělivost a učit ho práci, když syn si o ni říká, ne až bude mít tzv. na to věk. Jinak syna práce přestane bavit. Je potřeba jej zasvětit do přírody.

Syn si vždy říká v pravý čas, co se chce učit a rozvíjet a nesmí slyšet ponižující větu: "Na to jsi ještě malý!"

(Je to i s tématem sexu, smrtí, či penězi stejné!)

Ukázat mu, jak muž chrání a pečuje o ženu i o přírodu! Učit ho zacházet s ohněm, spát venku, zvládat strach z neznáma a temnoty, překonávat bolest, nepohodlí, hlad, atd... Učí jej se prát i měřit svou sílu a vysvětluje hodnotu v tom chránit druhé, slabé i ženy. My jsme se s otcem často v dětství prali a je nutné, aby otec syna občas nechal i vyhrát. Ale neviděl v synovi sobě rovného soupeře!!!

Zdůrazňuji: Nikdy nesmíš se synem bojovat, vítězit nad ním a léčit si na něm své EGO, jen zdravě se měřit!

Motivaci se učit nové věci a tvořit dítě ztrácí, pokud je na něj vyvíjen TLAK! Potřebuje svobodu přijít si na kloub věci také SÁM!

Syn pozoruje otce a učí se, jak zvládat riziko, nebezpečí a jak zacházet s výzvami a nacházet své POSLÁNÍ. Otec mu sděluje, jak on došel ke svému poslání v životě a jak jej naplňuje. Vysvětluje synovi, jak velmi důležité pro muže je NAJÍT SVÉ POSLÁNÍ. A že to POSLÁNÍ vede muže ven do světa, ven od rodiny, ale zase jiná síla jej posléze opět přivádí zpátky. A že hodnoty, energii i peníze, které VE SVĚTĚ muž získá, zase rád přináší své ženě a dětem. Ukazuje synovi, jek on zachází s těma dvěma protichůdnýma silama (mužskou ven a ženskou dovnitř) v sobě. Jak je řeší!

Muž nesmí vystupovat jako pitomec, který "vše ví" a zná "jedinou pravdu", tu svou. Předává mu MOUDROST tím, že přizná, že NEVÍ, že kolikrát neví, jak dál anebo co dělat. A že se umí s někým poradit, zeptat se i ženy a počkat, naslouchat svému nitru, až mu přijde vhodná myšlenka.

Také mu zodpovídá otázky na velká těmata SEX, SMRT, PENÍZE a PRAVDA. A učí jej od mala zacházet s penězi, aby se naučil vnímat a dávat jim hodnotu.

(Moje žena dává vnukovi peníze i kartu, ať něco jde koupit nebo v autobude, asi od 5ti let. A on je hrdý na to, že úkol zvládl.

Ukazuje mu, jak MEDITUJE, spojuje se se svým nitrem, se SEBOU. Jestli jen hledí do televize, či mobilu a jde se opít. Anebo chodí sám do lesa, k vodě, jezdit na kole, na hory, na ryby... Jak jednoduše otec zachází s vnitřní potřebou usebrání, být se sebou samým a uspořádat si své myšlenky a pocity.

A s potřebou BÝT někdy SÁM!

Má odvahu i sebedůvěru synovi PŘIZNAT své CHYBY a nedostatky, a tím se stává pro syna autoritou. Pokud si jen hraje na neomylného hrdinu, tak mu syn přestane věřit, a posléze i sobě...

Nikdy nevystupuj z pozice moci, nikdy se nestavěj nad syna. Ano, máš zodpovědnost za podmínky, jaké mu vytvoříš pro jeho růst, za bezpečné hranice, ve kterých se může rozvíjet, ale ne za to, jaký v životě bude, co z toho sám vytvoří.

Pamatuj! Nemůžeš jej naučit, co sám neumíš... On ti bude vždy ukazovat to, co jsi sám v životě ještě nezvládl.

Otec ukazuje synovi PRAVDIVOST muže a jak zachází se svoji pravdou, jak je pravdivý k sobě!

Nutné se umět i synovi (i jeho matce...) OMLUVIT!

Dalším silným bodem je RESPEKT. Velká úcta k MATCE syna. Je nutné, aby byl přesvědčen, že ŽENA, která mu dala děti a hlavně syna, je a navždy zůstane (po matce) NEJVĚTŠÍ ŽENOU jeho života!

Pokud se muž vytahuje nad ženu - s kterou se třeba rozvedl - a kritizuje ji, pak se syn postaví za ni a proti otci, a tím se odepíše. Když je syn svědkem urážení, až napadání matky, pak často zcela odmítne mužskou sílu, důležitou agresi, a žije s podvědomým pocitem, že jako muž - ochránce selhal. A pak se bojí převzít zodpovědnost a stává se slabým a nespolehlivým... A neustále zachraňuje ženy - střídá je - aby i před sebou zakryl svou slabost. Slabost postavit se výzvě rodiny a jediné ženy.

Pokud syn otce nepřijme, neskloní se hluboce před ním, je pak odsouzen se celý život hledat a nikde a v ničemse NENALÉZAT! ZŮSTÁVÁ ZTRACENÝ!

Takoví muži často končí doslova uvězněni v duchovních skupinách a hledáním "boha" nahrazují HLEDÁNÍ OTCE! Bez návratu a sklonění před velikostí otce, bez uznání velikosti otce se syn nikdy NENAJDE!

Nenajde svou vnitřní sílu a vnitřní vedení. (Stejně jako dcera bez spojení s matkou.)

Otec je prosím vás vždy VELKÝ, pro syna vždy, ať udělal, či choval se jakkoliv. Protože DAL ŽIVOT. A marné, dát život je pro ŽIVOT to největší, tohle život oceňuje nejvíc a je mu jedno, co si lidé vymýšlejí. Že vychovat je větší a další bláboly, které ubližují...

A řešení pro nás muže, kteří si už uvědomujeme, v čem byl náš vztah s otcem nezdravý, na čas přerušený, či nedostatečně vyživující?

Překonat STRACH ze sebeodhalení a dojít za terapeutem, postavit si konstelaci, uvidět svoje podvědomé nastavení a vnitřně se s mužskými předky spojit.

Podporovat svůj vnitřní růst setkáváním ve vědomých mužských kruzích, kde se vzájemně navzájem konečně VIDÍME, SLYŠÍME, CÍTÍME a autenticky, pravdivě SDÍLÍME sebe navzájem, a tím rozvíjíme svoje PRAVÉ VNITŘNÍ MUŽSTVÍ

Pomaličku společně rosteme ke skutečné MUŽSKÉ SÍLE a stáváme se skutečným "POKOJNÝM BOJOVNÍKEM" (Dan Milmann: Cesta pokojného bojovníka).

Který se stává skutečnou oporou pro sebe, svého syna, děti i ženu!

K tomu slouží rozvíjející se MUŽSKÉ KRUHY. Nazývám je a pořádám jako KRUHY MOUDROSTI.

Je to návrat k poradním kruhům starých velkých přírodních národů, jehož význam jako nástroje vnitřního rozvoje nikdy nebyl naší civilizací překonán.

To píšu přímo ze své vlastní životní zkušenosti. S chybama, ale se zachycením toho podstatného, co znám.