Naivita ve vztazích a řešení partnerského vzdálení.

Naivita ve vztazích a řešení partnerského vzdálení.

Mrzí mě, že stále pozoruji velkou naivitu ve vytváření vztahů. Jakoby existovali jen oni dva, muž a žena, žádná minulost a žádné děti. Neznají a nectí Řády lásky, neumí tudíž uspořádat vztah a ten se po roce až dvou hroutí. Dokonce ani ve dvaceti nejsme jen my dva, ale také oba rodiče a vztahy k nim v nás a později také děti.

Uspořádat partnerství, kde jsou nevlastní děti z obou stran, to už vyžaduje mistrovství a jakékoliv domněnky, že vztah uspořádáme naši láskou, pozitivním záměrem a snahou lásku „udržet“ jsou velkou iluzí.

Už jenom fakt, že si partner neověří, zda ten druhý už pracuje a je ochoten se neustále vnitřně rozvíjet i s pomocí terapeuta a seminářů je úplně zásadní. Pokud jeden z partnerů odmítne na cestě sebe rozvoje pokračovat, vnitřně se léčit, tak začne být vztah toxický a oba se brzy emočně vzdálí, což má velké skryté důsledky postupně narušující lásku i sexuální přitažlivost víc a víc!

Děti jsou vždy pravdivé a reagují autenticky na skutečnou energii v této rodině, ačkoli si zamilovaný pár ještě nic neuvědomuje.

Zamilovaností, dobrým záměrem a společnou duchovní praxí bez vztahových dovedností a vědomého léčení vnitřních podvědomých traumat a zranění vztah nevytvoříš! Osobní záměr je totiž jen záměrem „ega“ a to je jen špičkou ledové kry v naší celistvé osobnosti. Duše v naší hlubině často neviděná „pláče“.

Zamilovanost, osobní záměr a případně společná duchovní cesta jsou nutným předpokladem, ovšem stále jen sladkou polevou a krásnou ozdobou na dortu, ale ten dort tvoří správné ingredience a umění je namíchat. Pečení dortu vyžaduje znalosti, dovednosti a zkušenosti. Těmi hlavními je znalost Řádů lásky, znalost mužského a ženského principu a jejich prospěšné rozvíjení. Pochopení a rozvíjení otevřené, autentické a pravdivé (tzv. „transparentní“) komunikace a společný zájem o rozvíjení vztahu.

Pokud jsou nevlastní děti, je nutné s nimi otevřeně komunikovat, ptát se na jejich potřeby a pocity a respektovat je.

Pokud jsou jen vlastní. Je vztah výrazně jednodušší, ale čím dál méně častý. I tady je otevřená, respektující komunikace, která uznává jejich pocity a potřeby zásadní.

Ukazuje se, že klid na povrchu ve vztahu vůbec rozvoji dětí neprospívá, naopak. Pokud děti nemohou vidět vnitřní konflikt mezi rodiči a jeho řešení, pak v nich vzniká nesoulad, oslabuje se důvěra v rodiče jako autority a také je narušena vlastní sebedůvěra.

Jestliže má dítě pocity napětí mezi rodiči a navenek dostává zprávu, že je vše v pořádku, pak se naučí své vnitřní intuitivní pocity a impulsy odmítat a to je začátek jejich pozdějšího selhávání jak v osobním životě, tak zejména ve vztazích.

Nejsem jednoznačně jako někteří terapeuti za rozchod a rozvod vztahu, který vnitřně „neladí“. Nikdy nemohu bez postavení konstelace a náhledu do „pohybů duše“ vědět, zda je lepší pro pár zůstat spolu anebo se rozejít. Protože často, když se rodiče rozejdou, tak stejně je pro ně velmi obtížné se opravdově posunout dál a další jejich partnerství je za chvíli kvalitativně stejné nebo i horší než předchozí. Dětem se situace přitom ztíží. Je ovšem otázka, co je pro děti lepší. Klidný povrch věcí a neviděný vnitřní konflikt a emoční oddělení rodičů (což se děje v případě 80ti až 90% rodin) anebo viditelný rozchod a všechny ty karamboly při rozcházení i po něm.

Vím jen, že otevřenost a pravda o našem vztahu dětem pomáhá daleko, daleko více, než hraný klid a povrchová maska, která zakrývá skutečnou nespokojenost obou partnerů.

Věta: „Máme s tatínkem problémy, ale ty se týkají jen nás. Vás milujeme oba dva a vy můžete milovat nás. Oba se o vás postaráme za všech okolností. Můžete zůstat klidné a hrát si. Za nás nemáte žádnou zodpovědnost. Tu máme jen my dva!“ Je velmi léčivá pro celou rodinu.

A rozhodně, rozhodně do našich problémů netahat děti a ještě – jak mnohdy vidíme – je nenutit rozhodovat a soudit náš spor!!! To jsou velké jedy zaseté do jejich i našeho nitra.

Jestli se zlobím na ženu, tak přiznám dětem, že se teď zlobím na maminku, ale to je jen mezi námi a pro ně zůstává pravou maminkou a já pravým tatínkem! Že my si to sami vyřešíme a děti nesmí zasahovat do našeho sporu! Jejich cesta je zůstávat dětmi a růst svým jedinečným způsobem a nehrát si předčasně na dospělé. Protože v opačném případě se začnou děti předčasně chovat dospěle a vnitřně zůstávat třeba celý život dítětem. Což vidíme v mnoha případech ve vztazích kolem nás.

Je třeba chápat, že pokud se partneři emočně vzdálí, oslabí se jejich sexuální výměna energie. Když se muž cítí sexuálně odmítaný, tak vždy přestane emočně vyživovat ženu, odtáhne se, neboť jeho srdce příroda umístila do penisu. Jeho srdce tedy není vyživované a přestane vyživovat ženské srdce, které má žena uprostřed hrudi, v úrovni citů a emocí. Ženě se zdá, že mužovu pozornost tolik nepotřebuje, protože je „v pořádku“ citově se vyživovat u dětí. Muž si bude brát energii od milenky, přírody, sportu, práce, ale taky v alkoholu, či jiné závislosti.

Tím se otočí energetický koloběh mezi dětmi a rodiči. Tzn., že děti začnou dávat duševní výživu rodičům a rodiče si ji bez zardění brát. Pokud je syn, tak se vždy posune k matce a dcera se posune vnitřně k otci a bude jej podvědomě následovat, aby znovu nastolili rovnováhu ve vztahu. Navenek jev vypadá krásně a tato rodina může působit navenek harmonicky, ale vnitřně se jedná o naprostou katastrofu.

Protože děti se ocitnou na opačných pólech svého pohlaví a znovu podvědomě zopakují vztah rodičů, ve kterém je spousta duševního trápení, protože jejich podvědomí vyhodnotí takový vztah jako bezpečný. „Sice nebudeme šťastní, ale přežijeme a možná i zůstaneme spolu, jako rodiče zůstali!“

Děti budou mít sice v nové době větší šanci přijmout sebe rozvoj a prohlédnutí svých iluzí, než měli rodiče, doba se rychle mění, ovšem následky budou řešit a léčit celý život. Nebudou mít šanci, jak si rodiče myslí, vybrat si jiné a „lepší“ partnery, nýbrž vždy bude partner odpovídat jejich skutečnému vnitřnímu rozvoji a vždy v prvním vážném vztahu zopakují destruktivní model rodičů, a pak už jej možná budou řešit efektivněji, než problémy „zametat pod koberec“, ale jisté to není!

Ve vztazích, kde se rodiče rozvedli a alespoň jeden se vydal na vědomou cestu svého vnitřního rozvoje a nový vztah se mu podařil, vidíme, že děti sice zopakovaly původní nefunkční model, ale zároveň už v něm pracují s novými efektivními nástroji a pomaličku se posouvají dál, ovšem s neustálou „hrozbou“ rozchodu. V žádném případě nevidíme, že některé dítě rovnou skočí do progresívního a dlouhodobě v lásce funkčního vztahu. Zároveň pozorujeme, že vždy jedno dítě začne následovat rodiče, který osobní rozvoj odmítá a do „zrcadla“ se vůbec nechce podívat. Samo dítě se o osobní rozvoj ovšem časem zajímat začne. To jsou přímé zkušenosti.

Co si tedy vybereš? Tutlat anebo pozvat k sobě svoji vnitřní sílu, SÍLU DUCHA a jít s PRAVDOU ven a vědomě rozvíjet svoje vnitřní kvality? Kvality SRDCE?