Co nás odděluje v partnerství

Co nás od sebe odděluje v partnerství? Jsou to VNITŘNÍ OBRAZY o tom, jaký partner je anebo by měl být a jak by měl vypadat vztah. Tyto obrazy jsou pro nás často důležitější, než partner sám nebo LÁSKA. Chceme lásku podle nás a partner nevědomě dělá to samé, protože to dává pocit jistoty, kterým žije naše EGO.Získáváme tím moc nad životem a on se k nám nutně obrací zády... 

Máme dobrý pocit, když se nám daří život i partnera chvíli kontrolovat, protože se naše ego díky kontrole necítí ohroženo. Lásku tím ale začneme ztrácet...Mít LÁSKU, PARTNERSTVÍ v lásce, znamená vzdát se těchto obrazů a ODEVZDAT se plynutí lásky ve vztahu, stejně jako životu. Vzdát se toho, že "vím, jaký partner je". Pak sice budu vždy cítit nejistotu, protože nevím, co partner udělá a jak se zachová, ale zároveň mezi námi zůstane vášeň i jiskřivá láska.Jedině v tomto spočívá RŮST, náš i našeho vztahu. Bez vnitřního obrazu o tom druhém, má partner možnost se rozvíjet podle své potřeby a my také. Tato svoboda a zároveň nejistota, co bude zítra, otevírá naše srdce LÁSCE.

Je obrovská výzva vzdát se kontroly a představ a plynout. Většina lidí dá přednost kontrole a životu bez lásky, jen s funkčním partnerstvím, protože unést to neustálé "wau" nad životem i partnerstvím, které ale vždy nepoběží podle nás, je pro naše ego často příliš velké sousto.A proto raději jdeme hledat někoho jiného (anebo aspoň milence), který dokáže na chvíli živit náš OBRAZ, jaký by ten druhý měl být! Je to často přejatý obraz našich rodičů a jejich vztahu. Zůstáváme tím naprosto uvězněni v dětském vědomí - že když najdu někoho, kdo zapadne do mého obrazu, tak už budu vždy šťastný a mít lásku.A to přesně lásce brání.Žádný partner, i když se převelice snaží - a dělá to proto, že pak se i my snažíme naplnit jeho obraz a on to má také pohodlnější... - nemůže dlouhodobě udržet náš obraz, a proto se vždy cítíme zklamání a chceme hledat dalšího anebo se smiřujeme s málem.

Jenomže žádný partner nám nepřináší málo, nýbrž jej vždy zmenšujeme našim způsobem vidění.A taky nikdy nebude podle nás.A nikdy jej nemůžeme poznat. Protože, jakmile jej poznáme - tj. vytvoříme si o něm svůj obraz - tak jej ztratíme. Ztratíme k němu přitažlivost!!!Právě tím, jak z něho šílíme, tím jej milujeme. A láska začne odhalovat naše vnitřní zranění, a to nás bolí. Milovat znamená otevřít se plně této bolesti, kterou nemůžeme kontrolovat...

Skutečné partnerství v LÁSCE A VÁŠNI chce málokdo, protože to předpokládá vzdát se naprosto očekávání a svých představ. Vzdát se vlastního vnitřního kritika, který nám neustále říká, jaký by ten druhý správně měl být a jaký by měl být "správný" vztah. A cítit občas nebo i často (starou) vnitřní bolest...Proto raději vyměňujeme DIAMANT, své skutečné plynoucí Já, za šedý kamínek svých jistot a šablon, které nám zajišťuje naše EGO...

Láska předpokládá vzdání se VĚDĚNÍ (co je správné a dobré a kdo jsem já a kdo je partner) a odevzdání se vnímání a prožívání přítomného okamžiku takového, jaký zrovna je. A právě tehdy se v něm objeví také LÁSKA. Vždy láska!Ale opravdu, tohle dokáže málokdo. Většina se raději vzdá lásky, aby měla pohodlí. Hlavně tedy mentální pohodlí...Je to vidět i na dnešní situaci a jaké lidé nejčastěji přijímají řešení...

(Raději se naočkuji a mohu dál žít svou starou iluzi svobody, jistoty a pocitu, že patřím a jsem přijatý...)

Krásný večer!